Před časem jsme informovali o cestě Ivana Rybjanského, českého léčitele a vynálezce unikátního přístroje na neutralizaci elektrosmogu a geopatogenních zón, na japonský trh. Jeho turné v zemi vycházejícího slunce zaznamenalo až nečekaný úspěch, neboť Japonci, ač by to do nich možná člověk neřekl, jsou velmi spirituálně naladěni a nakloněni novinkám. Potřebují ale na druhou stranu „vědět, s kým tančí“. Reputace je při obchodování s nimi tím nejdůležitějším, i proto je třeba za nimi jezdit osobně.
Na konci června se Ivan Rybjanský vrátil do Japonska znovu. Poté, co v únoru pomohl na přednášce vyřešit dávný problém jedné vážené samurajské rodině, tentokrát již téměř jako celebrita. „Koničiwa, Ivan san.“ Dobrý den, pane Ivane, pozdravila Čecha starší dáma na ulici před mrakodrapem, kde se měla konat jeho přednáška. Nic na věci nezměnil ani hanopis, který do Japonska neváhal z Česka poslat neúspěšný konkurent a bývalý spolupracovník.
Japonci se sice zdvořile dotázali, oč jde, ale protože si dokážou o úrovni svých partnerů udělat obrázek sami, výsledkem bylo zvýšení objednávek. Druhá cesta ale byla o poznání náročnější. Pár dní před odletem se Ivanu Rybjanskému spustila nečekaně silná chřipka poté, co „experimentoval“ s vylepšováním prémiového přístroje Somavedic Gold, který nemá v běžné nabídce a jenž má velmi silné detoxikační účinky. „I žena mi říkala, jestli v takovém stavu nechci radši zůstat doma, ale to nepřipadalo v úvahu. Konzultace i přednášky byly vyprodané na deset dní dopředu.“
Teprve na letišti se dozvěděl program japonské cesty a ještě se mu přitížilo. Jestliže únorová cesta byla náročná, teď málem omdlel. A to ještě netušil, že do toho budou průběžně přibývat další a další setkání. Ósaka, Kjóto, Kanagawa-ken, Tokio… Japonské harakiri?
Se zhruba dvojnásobnou intenzitou programu to znamenalo, že se deset dní vůbec nezastaví. Kolega Robert Janovský, vystudovaný japanolog, jenž žije a obchoduje v Japonsku už desítky let a Ivana Rybjanského tam zastupuje, prý „uznal, že tentokrát to opravdu přepískl“, ale v téhle zemi jsou pravidla tvrdá. O Somavedic a jeho autora je v Japonsku takový zájem, že museli zhruba polovinu zájemců o setkání s ním odmítnout. Po předchozí zkušenosti si nechal poslat do země dvě várky typu Medic Uran dopředu, ale ani to nestačilo.
„V úterý už jsem volal kolegovi, ať mi pošle další padesátku, že docházejí. Teď jsme posílali další…“ nevěřícně popisuje somavedicové šílenství v daleké zemi. Kromě nových lidí, kteří si u tajemného Čecha zaplatili konzultace nebo dorazili na přednášky o tom, co všechno přístroj dovede a jak se vyhnout nástrahám moderního světa, se sletěli z celé země i lidé, kteří je navštívili již před půl rokem. Letadlo je na delší trasy totiž překvapivě levnější než rychlovlak šinkanzen. Přijeli se zeptat, zda nedělají něco špatně nebo kde dělají chyby. Konzultovat přiletěli dokonce i lékaři.
Tentokrát Japonce nezajímal tolik ani elektrosmog, ani geopatogenní zóny, ani kletby a karmické uzly, ale hlavně zdraví. „Na jednu stranu je tam zdravotnictví možná ještě na trochu nižší úrovni než u nás, vezmeme-li běžné špitály či polikliniky, na druhou stranu tam stojí fakultní nemocnice se superšpičkovou péčí a superšpičkovými mašinami, které vypadají jako z vesmírného programu. Ovšem za vesmírné peníze,“ směje se pan Rybjanský. „Kolega, který měl problémy s klíční kostí, jednou skončil v nemocnici, kde jej zavřeli do nějaké mašiny spolu s dalšími šesti Japonci, zapnuli mu tam ruce, hlavu, chytli bradu a pak ho strojově natahovali do různých směrů, odblokovávali obratle a podobně. Jako kdyby ho natahovali na skřipec, nikdy jsem nic podobného neviděl.“
Příčiny nemocí ale často neřeší ani čeští lékaři, ani ti japonští. Klasický způsob moderní medicíny není zrovna na tuto oblast nastaven, vyniká spíše v chirurgii a technických záležitostech než v diagnostice a chápání zdraví v souvislostech.
Volty v zadku
Za Ivanem Rybjanským tak dorazil například pán, kterého honili půl roku po různých vyšetřeních, aniž by se přišlo na to, co mu je. Prudce vyskakující tlak, bolavá krční páteř, silný ekzém… „Museli jsme udělat rozbor příčin a souvislostí. Je to ajťák, má špatný stravovací režim, špatný pitný režim, blbě sedí. Nelze se zaměřit na projevy nefungujícícho těla, to je jen důsledek.“
Rozdíl mezi Čechy a Japonci je ale v přístupu. Japonci totiž nemají tolik předsudky vůči novým věcem – řeší pragmaticky to, co jim pomůže. Ostatně na léčitelství se tam nehraje – vše se schová pod názvem práce s energiemi. To srovnání s Japonskem je docela zajímavé. „Když ke mně přijde někdo nový u nás, přemýšlí a nedůvěřivě čeká, co mu řeknu. U nás všichni zkoumají, co to je za podvodníka, testují a čekají, na čem vás nachytají. Často musím ukázat a říct něco na rovinu, aby začali poslouchat, nepárat se s tím. Tuhle se třeba dušoval jeden majitel autosalonu, jak má vše vyřešené a jak je skoro zdravý… Opravdu? To měl v háji, to taky… Koukal na mě vytřeštěně: Jak to víte? O tom koleni vím jen já a moje matka.“
Mluvit bez obalu je někdy důležité, aby opadla počáteční nedůvěra. „Jsou samozřejmě lidé, kteří mě už znají a mají ve mě důvěru. Těm kdybych řekl, že mají sníst rozdrcený oslí trus, tak se zeptají, zda si ho mohou osladit. Japoncům to ale řeknete a oni to fakt udělají. Tedy pokud vás nejprve mezi sebe pustí.“
Jeden skeptický japonský lékař byl ale na Ivana Rybjanského pořádně naštvaný. „Ne že by mi a priori nevěřil, ale byl spíš zvědavý, co mu povím. Měl totiž opakovaný problém se šedým zákalem a potřeboval pomoct. Jak jsem mu začal říkat ty věci, dostali jsme se poměrně do hloubky. A to slyšet nechtěl. Viděl jsem do něj jako do staré kozy. Ptal se na nějaké přípravky, jestli mu pomůžou, ale mohl by brát cokoli a bylo by mu to platné jako mrtvému kabát. Přišli jsme nakonec na to, že v dětství utrpěl obrovský šok, stala se nehoda s jeho bratrem. Jakmile jsem se toho dotkl, vyletěl, jako kdyby mu pustili do zadku 380 voltů.“ Nakonec sice nedobrovolně, ale spolupracoval – protože musel.
Japonci, na rozdíl od Čechů, nemají tolik nemocí ze špatného jídla – to jejich je mnohem lehčí a kvalitnější. Sice málo pijí a strašně moc pracují, ale díky lepší stravě jsou zdravější. Velká výhoda je, že jedí hůlkami, takže než do sebe stihnou vše naládovat, mozek už hlásí sytost. Snědí tedy zhruba o polovinu méně. Další klíčová věc z hlediska zdraví je skutečnost, že v Japonsku nejsou mobilní sítě 4G, a tudíž produkují méně elektrosmogu. Ač je tento národ na celém světě technicky nejvyspělejší, nesmaží si tolik mozky silnějším zářením, navíc i když mají všichni v ruce nonstop mobily, používají při volání sluchátka. V nejvyspělejším Japonsku zůstává 3G, u nás se už plánuje 5G. To bude grilovačka…
Na konci cesty se Ivan Rybjanský setkal i s místní vyhlášenou blogerkou, která před půl rokem přispěla k dobré pověsti Somavedicu. Pozval ji na večeři. O setkání napsala předem na svůj blog a do restaurace dorazila s pěti hustě popsanými papíry, které byly plné otázek od jejích čtenářů. Všechny zajímalo, co jim ten zvláštní Čech odpoví. Koničiwa, Ivan san…
Od té doby se posílá do Japonska jeden Somavedic Uran za druhým, ovšem pod názvem Green Ultra. V zemi, kde došlo k havárii jaderné elektrárny, by nebylo dvakrát moudré nazvat přístroj, jenž kromě elektrosmogu a geopatogenních zón neutralizuje i radioaktivitu, nazvat zrovna… Uran.
Somavedic Medic Uran i ostatní typy přístroje můžete zakoupit na našem eshopu eshopsomavedic.cz